Velmi pravděpodobně jste slyšeli o
kontroverzi kolem letošních Oscarů #OscarsSoWhite (každé hnutí
dnes potřebuje řádný hashtag) a rasově velmi nevyváženém
rozpoložení nominovaných herců. Všichni z nich jsou běloši a
bělošky. K tomu navíc mezi nejlepšími filmy chybí třeba
Straight Outta Compton, finančně a kriticky úspěšný film, který
hovoří k aktuálním tématům, tedy něco, co akademie tradičně
miluje.
Mnoho lidí jako například herečka
Jada Pinkett Smith nebo režisér Spike Lee při identifikaci příčiny okamžitě zamířilo k nejjednoduššímu viníkovi – rasismus.
Proti nim v tomto ohledu stojí jedna věc – historie. Přestože
i loňský ročník měl stejný problém, roky před tím značily
značný progres. Počet nominací minoritních (převážně
afroameričanů) herců s časem rostly, stejně tak počet
vítězství. Podívat se na poslední dva roky a ignorovat všechny
předchozí je velká statistická chyba. Podobně jako v datech, tak
i zde se objevují tzv. odlehlé hodnoty (angl. Outlier). Proto je
třeba sledovat dlouhodobý trend a ten je kladný. A akademie je
stále stejná. Během pár let se nestala více rasistickou.